Poslední zastávkou na našem putováním před samotným velikánem, Oslem, bylo olympijské město Lillehammer. Cesta z Lomu byla nádherná, opravdu moc. Do údolí stékala ještě průzračná krásně modrá ledovcová voda a se zelenými lesy tvořila pěknou kombinaci barev.
Lillehammer samotný leží u největšího sladkovodního jezera Norska Mjosa a taky se pyšní tím, že se zde konaly v roce 1994 ZOH. Největší atrakcí jsou tak dozajista můstky, na kterých se skáče i v létě a turistům jsou přístupné snad úplně všechna zákoutí. Dostat se ale až nahoru stojí značné úsilí, protože je to skoro 1000 schodů. Výhled ale stojí za to. (Pro lenochy nebo nemohoucí je k dispozici i lanovka!) A zespodu to potom taky není k zahození! Při cestě tam i zpět potkáte spoustu lidí, kteří si přišli vyběhnout schody jen tak, v rámci tréninku. Takže se nesmíte nechat zahanbit, to se ví.
Pro ještě větší zašátrání v olympijské minulosti je po cestě vhodné se podívat do Hammaru. Tam se nachází bruslařská hala a když jste odvážní, dá se na ni i vylézt a porozhlédnout se po okolí. Tohle jsme letos netestovali, ale z minulé návštěvy jsem si tento zážitek odnesla a malé rebélie nelituju!
V příspěvku o stanování jsem psala, že nám moc neklaplo se příliš uvelebit, ale nakonec myslím, že to byla dobrá tečka (skoro) na konci výletu. Dokonce jsme rozdělali campingový stolek a židličky, který jsme s sebou celou cestu vláčeli!
