Preikestolen, aneb ta čnící skála

Preikestolen, aneb ta čnící skála

Preikestolen leží u stejného fjordu jako Kjerag jenom na opačné straně a spíš na jeho začátku. Mohlo by se tak zdát, že to nebude taková štreka se k němu dostat. A taky vlastně ne, záleží jak si usmyslíte se k němu dostat.

Jedna z variant je vzít trajekt z Lysebotn na začátek fjordu, takže skálu uvidíte i ze spodku a mnozí se s tím i spokojí. Ušetří vám to čas strávený na silnici, ale peněženku ne. Naše auto žralo fakt málo, takže z finančního hlediska se to ani trochu nevyplatilo. Zvolili jsme tedy variantu objet fjord spodem, vzít krátký trajekt na druhou stranu a pak po svých jako ostatní. Vyrazili jsme směr do Oltedal, potom trajektem z Lauvvik a pak do Jossang. Ztratit se nemůžete, protože Norové za prvé moc silnic nemají a za druhé jsou si vědomi svých pokladů, takže jsou pro turisty všude směrovky.

Vyjít na Preikestolen není tak náročné jako na Kjerag, terén je také víc rozmanitější a část treku jdete i lesem po milých cestičkách. Délka je asi 5 km, ale i s focením a sváčou nám to zabralo méně času, než předchozí výlet. Jako zpestření jsme měli návštěvu záchranářského vrtulníku. Prvně jsme si řekli, že teď teda někdo musel sletět z toho šutru a už si pro něho letí, ale když přistál pár metrů od nás a nesli k němu paní se zvrtnutou nohou, bylo jasné, že to tak strašné nebude.

Ale vybavení některých turistů opravdu strašné bylo. Prosím vás, vansky, conversky, sandály, baleríny, to fakt ne! Manžestrové sako si taky radši nechte na hipster párty do města. Po cestě zpátky jsme totiž zmokli jako slepice a mít nějaké funkční oblečení se opravu vyplatilo. Celkově se nedoporučuje, a nejenom v Norsku, vybavení podcenit. Každou noc, co jsme spali pod stanem pršelo. A to ne, pár kapiček, ale pořádná několikahodinová sprcha. Déšť nás stihl také na každém výletě. (To si řeknete, že jsme měli prima dovču, ale jo, měli!)

Tagy příspěvků