"Dobrý večer vážení přátelé dobrého vína a kvalitní zábavy. Nejdříve ze všeho bych chtěla poděkovat své drahé přítelkyni, vrbě a parťačce do nepohody, která mě žduchla a byla posledním impulzem, abych vaše (cenzura) životy obohatila svým břitkým ostrovtipem, uhlazeným pohledem na svět a nadprůměrnou ale přirozenou inteligencí.
Vítejte a pojďme na to!"

Vždycky, když se dostanu na nějaký blog a zaujme mě, chci hned všechno vědět o jeho pisateli. Co dělal, co dělá, co dělat bude. Jakým si žije životem, kde bere inspiraci, prohlédnout si fotky. Je to taková moje forma doppingu, která mě inspiruje a rozšiřuje mi obzory, protože se toho většinou dozvím mnohem víc. Dává mi to pak větší smysl toho, co vlastně na tom blogu čtu a s kým mám tu čest. Tak byste si mohli přečíst s kým máte tu čest vy. Třeba vás to zajímat nebude, ale hrozně dlouho mi tu leží koncept (úvodní citace), u kterého cítím, že přišla jeho chvíle.

Celá tato moje blogová kariéra se upekla během pěti minut nad posteskem, že tumblr je nedostatečný a nedovoluje mi plnou realizaci. První příspěvky o Norsku byly totiž tam a nebylo to prostě ono. Tak jsem se přestěhovala, nejprve na Blogger a potom na super JuicyFolio. Pro Blogger mi pomohla vymyslet název kamarádka, která je autorkou i úvodní citace. Ta mě pobavila (a potěšila) natolik, že jsem se rozhodla ji někdy určitě použít. Musím uznat, že je to trochu rizikové hned z několika důvodů. Za prvé vás může urazit. Za druhé si můžete myslet, že jsem namyšlená. A za třetí, jakmile zjistíte, že jsem ji nepsala já a bude vám připadat vtipná, budete chtít číst autorčin blog. Ale risknu to.

Jinak totiž moc neriskuju, radši mám všechno naplánované a předem promyšlené. Tak jako tento prostor, který jsem původně chtěla věnovat Norsku a naší malé cestě po něm. A pak třeba dalšímu cestování. Nicméně jsem postupně přišla na to, že často přemýšlím nad publikováním i jiných typů příspěvků. Z výživy nebo co mě jen tak napadne a chtěla bych to rozvinout a předat světu. A být blogerka, to se rozumí. Většinou to končí jenom u nápadu, ale rozhodla jsem se, že i to budu počítat. Protože jak řekla jedna moje cukrovatá kamarádka, i přemýšlení se počítá a já ji za to děkuju!

PS: Možná tento příspěvek měl víc přiblížit mě samotnou. Možná jste čekali, že vám napíšu kolik mi je, co dělám, co studuju, jakou mám oblíbenou barvu, květiny a filmy. Ale to mnohdy o člověku stejně moc nevypovídá. A i když neumím psát příspěvky, které končí velkolepou pointou, tak doufám, že tady ten prostor, který vyplňuju na internetu to časem napíše sám.