Začalo to vstupem kolegyně do sborovny, která si chodila pravidelně pro kávu do automatu. Teď už musí do sborovny, kde máme kávovar, protože v automatu je káva s kofeinem zrušená. Regulace. Pak jsem si všimla dalšího automatu, kde řádila Pamlsková vyhláška a místo kokin tam teď jsou tužky, propisky a žvýkačky. Regulace. Úplně naposled mě dostal editorial od BMJ o Coca-Cole, který jsem zmiňovala v Pátečních novinkách. Tam je to zatím ve vzduchu.
Jsem výživář a jako takový bych ráda, aby všichni jedli a pili a byli šťastní až do posledního sousta. Volný trh nám umožňuje dát si téměř kdykoli téměř cokoli. Máme neomezenou volbu od zeleniny čerstvé, mražené, konzervované až po sladkosti v obalech nebo fast foodech. Máme také neomezený přístup k informacím, takže bychom měli tušit, co jo a co ne. Jenomže, tak jak já se nevyznám v právu a účetnictví, je zcela pochopitelné, že se někdo neorientuje ve výživě, ačkoli je to věc, která nás naplňuje pětkrát denně. Respektive nedokáže určit, které informace brát vážně a nad kterými se spíše pousmát.
Odborníci pohlížejí na přežírající se (špatně živený) svět s tím, že ho musí změnit. Musí zabránit kilům navíc, metabolickému syndromu, infarktu, cukrovce a uřezaným nohám. Nebo by minimálně chtěli. Jenomže lidi je moc neposlouchají a stejně si jdou pro litrovou kolu a mekáče. Tak se tady objevily a i zrealizovaly tlaky na různé regulace. Začalo to dětmi, kterým jsme vzali cukrátkové automaty, možná to skončí banem vánočního kamionu rozdávající štěstí. Pokud je dětská kapsa chudší o cukrem nabytou tyčinku a žaludek bohatší o dobře uvařený a vyvážený oběd, nemám s tím problém. Ale zdá se mi, že mysl odborníků se začíná ubírat směrem trochu dirigentským.
I když je to trochu z jiného soudku, vzpomněla jsem si ještě na první přednášku zaměřenou na ekologii, u které jsem se trochu podivovala, proč ji máme zařazenou ve studijním programu Nutričního terapeuta. Za chvíli mi to bylo jasné, ale teď s odstupem času ten smysl vidím víc a víc. Padla tam otázka, jak bychom zamezili přemnožování lidstva. (To zní dost animálně, ale jo.) V platnost snad přicházela politika jednoho dítěte v Číně, takže se objevily takové návrhy a dále třeba hledání alternativního světa. Nikdo nezmínil jednu zcela základní a docela neinvazivní věc. Vzdělání a vzdělávání. Když budou lidé mít přístup k vzdělání a budou tu činnost vykonávat, začnou myslet i na něco jiného. Víte, jak to myslím. Anebo se dozví, že existují kondomy.
Mělo by to tak být i ve výživě a dalších oborech? Když se vzděláme, budeme alespoň ve větší míře případů vybírat takové potraviny, které nám prospívají? Budeme rozumět informacím, které čteme a nenecháme se zlanařit poplašnými zprávami o tom, že mléko v kávě nám rozežírá žaludek? Já tak trochu věřím, že ano. Teda věřím tomu dost, proto to píšu a proto třeba sdílím pořád ty všechny články a dělám Páteční novinky. Mnohem radši bych viděla, kdyby ty regulace nemusely vůbec vznikat, nikdo se nemusel pozastavovat nad Coca-Cola vánočním kamionem a bylo by jasné, že si dám k rohlíku i rajče. Chápete, jít na to z té druhé stránky. Nerada bych se dočkala dnů, kdy začnou laserovým paprskem vymazávat miňonky z kabelek po tom, co je koupíte od překupníka.