Že má Norsko nádhernou přírodu, tak o tom se nemusíme vůbec bavit. Nám to bylo jasné už před tím, než jsme tam odjeli. Ještě jasnější po prvních výletech a vůbec nejjasnější, když jsme vkročili do NP Jotunheimen.
Nečekali jsme, že ještě pořád budeme dělat to naše "no ty brďo koukej támhle a támhle" a nebo "to je hustý, jak se ta krajina pořád mění". Pro mě největší nadšení bylo, když jsem uviděla ledovec. Svůj první ledovec v životě, jak se plazí v celé své modré nádheře. Cesta z Bergenu do parku je dost dlouhá, takže jsme ji rozdělili na dva dny. Důležité ale bylo, abychom jeli po silnici 55, protože jsme ji znali z fotek, a nechtěli jsme si ji nechat v žádném případě ujít. Z Bergenu jsme tedy vyrazili po silnici číslo E16, která vede do Osla. Z ní jsme se ale odpojili na číslo 5 směrem ke Sogndal, kde už začíná naše pětapadesátka. Ani při této jízdě jsme nemohli zůstat po celou dobu na souši. Kromě trajektu nás ale v této lokaci překvapilo množství tunelů. Nejdelší měl 23 km a měl i dvě nebo tři odpočívadla. Nechápu teda, kdo si chce dávat v černé díře pauzičku. My měli jediné přání - co nejrychleji od tamtud vypadnout! (Myslím, že odteď se mi 5 km dlouhý tunel po cestě na Slovensko bude zdát jako dost velká nuda.)
Tunelů jsme projeli, ani nevím kolik, nicméně světlo na konci vždy stálo za to. Podle mě jsme totiž byli u nejhezčího fjordu co jsme zatím viděli - Lusterfjord. (A po cestě trajektem jsme viděli i delfíny!!!) Byl zkrátka nádherný a my věděli, že chceme přenocovat tady s úžasným výhledem na průzračnou vodu. Chvíli jsme hledali nějaké místo pro stan, ale nakonec jsme zapadli do kempu - Dalsoren Camping - který k našemu údivu vůbec nebyl drahý. Auto, dva stany, čtyři lidi - cca 1400 Kč. Výhled - k nezaplacení.
V kempu jsme potkali i nějaké Čechy, kteří cestovali s transporterem uzpůsobeným k nocování jenom po kempech a byli velmi spokojeni s podmínkami i cenami. Taky jsme se pokoušeli (už po několikáté) chytat ryby, ale marně. Hlavně, že jsme se pro tu udici ještě vraceli a celou cestu nás šikanovala!
Tip: Po cestě se můžete stavit na veliké vodopády Kjosfossen, ke kterým ale musíte dojet vlakem. Je to zajížďka asi 30 km směrem na Flam. My jsme to měli v plánu, ale trochu jsme zabloudili a pak se dozvěděli, že musíme právě tím vlakem. To se nám moc nechtělo a spokojili jsme se nakonec s místním vodopádem, který nebyl taky vůbec k zahození! Navíc bylo krásné pochmourno a mlha se plazila po kopcích a skálách jak had po zemi.
