Už dřív jsem neznačila, že chystáme s mým Jardou cestu daleko za oceán. Daleko do Kanady! A ne jen tak cestu. Myslím, že v případě roku se už dá mluvit o stěhování, co?
Kdo jste letos podstoupil stejné "běhání" kolem víz do Kanady jako my, víte, že to nebyla žádná sranda. V prvním kroku byl boj o místo ve kvótě, ve druhém plno papírování a při čekání na finální povolení k práci jste se mohli učekat. Nicméně kdo si počká, ten se dočká. Myslím, že nejenom mně, to připadalo jako strategie odradit co nejvíc lidí. Nakonec jsme se ale dočkali a v půlce července nám do schránky přistál poslední dokument nutný k povolení pracovat. Před týdnem jsme učinili další podstatný krok a koupili letenky. Takže 9. říjen je teď můj světlý bod na konci prázdninového tunelu, kdy v podstatě nic nedělám a jenom odpočítávám.
Mezi tím se v duchu neskutečně těším, pomalu třídím, vyhazuju a balím věci. Za tři roky jsme toho spoustu nashromáždili a já se nemůžu dočkat té očisty, která proběhne a toho čistého štítu, který si s sebou poneseme.
Kromě toho mám v plánu také psát pravidelně o výživě a nedokopu se k tomu, dokud na sebe neupletu bič například tím, že se tady a teď zavážu, že to tak opravdu bude. Čili nebude pokračování jenom Kanadou a jsem sama zvědavá kam až se propracujeme!