Myslím, že jsem ještě nikdy nebilancovala. Když mi kamarádka vykládala, že je to tradiční záležitost její oslavy Silvestra, tak mi to došlo a řekla jsem si, že je to super a proč to jako nedělám. Proč čekat ale do Silvestra?
Venku je takový pařák, že bych nedošla ani na koupák, než bych se roztekla. Radši jsem si řekla, že když už mám to volno, nemám se na co vymluvit (školu), tak bych měla přidat zase nějakou tu poznámku. Bilancování mi přijde jako super téma, protože v posledních dnech se stalo tolik změn! Po šesti letech na vysoké jsem prakticky vzato skončila (díky bohu úspěšně) se studováním a za pár měsíců, po přiklepnutí pracovního povolení, nás s mým nejmilejším Jardou čeká odjezd za velkou louži. Možná díky tomu si potřebuju ty věci napsat. Abych je viděla černé na bílém a konečně mi to došlo!
Opustíme byt, kde jsme s Jardou strávili tři roky, opustíme většinu svých věcí (moje knihy!), práci, kamarády a naše milované Brno (já po desíti letech!). Opustíme jistotu, kterou jsme si tady budovali, a do které se už nevrátíme, protože tu na nás čekat nebude.
Já už nepůjdu do školy. Po těch letech studování, kdy jsem se na tento okamžik tak těšila, mi to přijde divné. I když jsem za ty roky tvrdila cokoli, v hloubi duše vím, že mě to prostě bavilo. Vystudovala jsem obor, který jsem si v podstatě umanula ze dne na den a nikdy nad něčím podobným ani neuvažovala. Asi jsem si chtěla něco dokazovat. Ale přinesl mi ve výsledku toho tolik, že jsem za to opravdu vděčná a chci se tomu dál věnovat! Naopak obor, se kterým jsem vstupovala do světa vysokých škol s velkým přesvědčením, mě trochu opustil, a i když bude klavír vždy moje celoživotní láska a náplň, ještě přesně nevím, jak to s ním budu mít.
Brno by mohl být článek sám o sobě. Poprvé jsme se setkali, když mi bylo patnáct a vztah nám vydržel přesně deset let. I když mě vychovalo, teď si musíme dát trochu pauzu, protože ačkoli je super, jsme ze sebe trochu unavení. Já ale věřím, že se sem vrátíme, obnovíme to tam, kde jsme skončili a vydržíme spolu třeba i do konce života. Alespoň na dálku!
A co já. Já jsem zjistila, že umím napsat seminárku i v den deadlinu (což byla chyba, protože od té doby jsem je neměla nikdy napsané v týdenním předstihu). Že zvládnu takovou šílenost jako je chodit do dvou prací a dvou škol zároveň. Že se dokážu naučit sama spoustu věcí. Vyjedu na mém ultra těžkém kole Úvoz. Vymyslet dobrý nápad. Vymyslet špatný nápad. Skoro se zhroutit. Pak se posbírat. Bavit se venku, i s oblibou sedět sama doma. Být zodpovědná, poslat někoho do ...., odmítnout práci, která mě není hodna. Napsat článek a dát publikovat.