Říká se do třetice všeho dobrého, že? Tak to uděláme stejně s Oslem. Trojka je prostě tak akorát. Už nám toho moc k projití nezbývá, ale něco tak jedinečného jako Holmenkollen si velkou pozornost (třeba skoro svého článku) zaslouží.
Asi nejblbější na tom je, že nemám žádnou normální fotku. Když jsem tam byla poprvé, začalo se stmívat, nějaké to občerstvení padlo a pak se stalo kouzlo. Najednou na okruhu stály dvě velikánské trampolíny a asi dvě hodiny jsme pak na nich jak děcka skákali, než jsme byli totálně propocení. Takže rozumíte tomu, že mám opravdu hodně fotografií nás na trampoškách, ale můstku ani jednu. Při další návštěvě jsem chtěla vyfotit super fotku pro kámošku do její sbírky. Bylo to dokonale promyšlené, jenomže jsme nějak sedli na špatné metro. Navíc bylo hnusně, zima, prostě únor, na to, abychom se vraceli, tak to taky padlo. Do třetice se to nepodařilo též. Spěchali jsme za známou do bazénu na hotel a kolem můstku jenom nenápadně propluli. Můžu vám ale říct, že je to tam super, krásný výhled, opět se dá vylézt po svých docela vysoko a můstek samotný je taková ležatá Eiffelovka. Tak mi věřte a rozhodně si tam zajeďte (metro má přímo u můstku zastávku), pěšky nechoďte, je to docela štreka.
Pokud byste měli volnější den a trochu chtěli lenošit, můžete vyrazit na Sognsvann. Je to jezero, ke kterému se dá dojet taky metrem, ale jestli si chcete máknout do pořádného kopce, jde to i na kole a v pohodě i autem, protože je tam velké parkoviště. Když je teplo, dá se v jezeře koupat a je to navíc super zchlazení třeba po náročném výšlapu. Sportovci si můžou taky okolo zaběhat, a pokud přijedete na kole, máte z toho hnedle triatlon! My jsme tam jednu noc i kempovali a ačkoli jsme čtyři spali ve stanu pro dva, bylo to super.
Tímto bych se chtěla s Oslem rozloučit, i když jsem určitě nevyčerpala všechny možnosti toho, co se tam dá zažít. Ale každý si tvoří zážitky sám a pro další prozkoumávání vám nechávám volnou ruku a třeba mi někdy napište, co se líbilo v Oslu vám!