Páteční novinky 23.

Tenhle týden trochu víc čtení, trochu víc studií. Něco k demenci, něco k tukům a soli a nějaké mé oblíbené infografiky. Stále platí, že nasycené škodí a solit bychom měli spíše málo, než každý pokrm.

Demence je pro mnohé ještě větší strašák, než cukrovka nebo infarkt. Ukazuje se, že by alespoň nějaká část rizika vzniku mohla být preventabilní (můžeme tomu předcházet). Když se procenta posčítají, vyjde nám, že bychom mohli v ideálním světě a životě o jednu třetinu snížit riziko demence. Problémem je, že v ideálním světě ani životě nežijeme a faktory jako obezita nebo vysoký krevní tlak, mají za sebou zase další faktory. Takže to s tou jednou třetinou nebude ve skutečnosti tak slavné. Každopádně dodržování nějakého zdravého životního stylu se vždy vyplatí - dostatek pohybu, správná strava, sociální kontakty, neposlouchat na plný kule sluchátka (bacha na ztrátu sluchu), věnovat v mladším věku dostatek pozornosti vzdělání a nekouřit.

Místo nového alba (doplňtesikapelu) si zkuste poslechnout tenhle podcast. Je to střízlivý přístup k tomu, jak (ne)funguje dietování a jak vlastně vůbec nevíme proč a jak, ale za jakou cenu. Námětem je reality show, ve které ten, kdo zhubne nejvíc, vyhrává. Za neskutečnou dřinu a restrikci jsou účastníci odměněni ztrátou kil navíc. Jak to s nimi ale vypadá po šesti letech? V podstatě většinu své původní váhy nabrali zpět, ačkoli i to málo co ne, jim zlepšilo zdravotní parametry. Jsou teda potom poražení nebo výherci? Point je ten, že žádná krátkodobá restrikce (to může být i několik měsíců) a rapidní úbytek váhy nevede k udržitelnému stavu, protože se ten režim prostě vydržet nedá. Nevydrží to ani náš metabolismus, který se nějakým způsobem už nedá vrátit do normálu (nevíme proč). Co s tím? Ukazuje se, že lidé kteří jsou schopni pravidelně cvičit, snídají, kontrolují svou váhu (tady by vám řekli zase opak) a příjem kalorií, jsou úspěšní. Je to ale jenom vzorec, který se pravidelně vyskytuje. Není to žádný zaručený návod nebo zázračná pilulka v šuplíku. Může ale pomoct nebo být startem k udržitelným zítřkům.

O soli se nějak tak pořád vedou diskuze, jestli teda je škodlivá na to srdce nebo není. Všeobecně se jí přičítá docela váha a WHO omezuje její příjem na 2 gramy denně. Ve studii zkoumali 3000 lidí a ti, co konzumovali více jak 3,7 gramů soli denně měli tendenci mít větší stěnu levé komory srdce (ta, která pumpuje do těla okysličenou krev a není dobrý, pokud bytní) v porovnání s těmi, co konzumovali soli méně. Nejednalo se o kontrolovaný experiment, který by zkoumal příčinu/následek, účastníci nebyli "zdraví", typicky měli nadváhu nebo byli obézní a polovina měla vysoký krevní tlak. Měla by tak sůl stejný účinek na "zdravého" člověka? Co si z toho odnést - ačkoli nejsou stoprocentně prokázané škodlivé účinky nadměrného solení, jeho redukce vás stoprocentně nezabije.

Ancel Keys a jeho studie sedmi zemí rozpitvaná do posledního vlákna. V prvé řadě byla tato studie, která startovala v druhé polovině padesátých let minulého století ohromujícím počinem. Ukázala možné spojení (předložila hypotézu) mezi nasycenými tuky a srdečními onemocněními. Mnoho kritiků tvrdí, že díky ní započal low-fat průmysl a otevřel tak dveře hlavnímu zabijákovi - cukru, kterého údajně přehlédli a svedli to na tuk. To bohužel ze studie nevyplývá a zatím ani z žádné jiné. Ačkoli pro srdeční zdraví a vlastně celkové vám nikdo nasycené tuky a rafinovaný cukr nedoporučí. Je lehké autory za něco soudit, když se můžeme na zjištění a vyhodnocení dat dívat s odstupem. Taky pokud neznáme kontext a úplně přesně si nedokážeme představit, jak taková studie a její design probíhá. (držím palce všem mým kolegům, co se rozhodnou do asi 60 stránek začíst)

A ne, kokosák mezi ty správné tuky nepatří. Leda tak na vlasy.

Na 4.srpna připadá mezinárodní den piva a inforgrafiku s trochou čísel připravil ČSÚ. V jeho spotřebě nejsme rozhodně pozadu, myslete ale na to, že je to pořád alkohol. Konec kázání.