Během mého studia nutriční terapie se mě mnoho lidí zeptalo, jestli ty všechny věci co nás učí a co vím okolo nějak ovlivňují mě samotnou ve výběru potravin. Jestli je něco, co už si s chutí nedám nebo naopak zařazuji nazpět do jídelníčku. No samozřejmě, že ano! A nebylo to jenom během školy, ale ještě ve větší míře teď, po absolvování.
1. Nakupování
Nejraději chodím nakupovat sama, protože kdokoli jde teď se mnou (a není z oboru) prská, že mi to dlouho trvá. Návštěva potravin je totiž dost podobná návštěvě knihkupectví - hodně čtu. Ačkoli mám za ty roky vytipované své produkty, které už znovu číst nemusím, vždy se objeví něco nového nebo i starého, co chci porovnat. Bohužel se mi v hlavě rozvine neuvěřitelná síť, která nezpracovává najednou jenom množství bílkovin v jogurtu, ale taky co doplnit dalšího, aby to bylo takové či onaké. To trvá dlouho a není zaručený ani nákup předem vytipované věci.
2. Potraviny dříve oblíbené
Je spousta potravin, které jsem dřív jedla hodně. Pochutnala si na nich a občas mě na ně honí mlsná i teď. Dokonce i při cestě do obchodu si říkám, jak si dám tu pikantní sýrovou a dva rohlíky k tomu. Pak mi to ale často nedá a odejdu z celozrnným chlebem, lučinou a paprikou. Na druhou stranu nebojte, jsem schopná stále sníst na večeři pytel brambůrek, zajet autem do KFC a k obědu si dát smažák a Coca-colu. Jsou ale jisté potraviny, které už opravdu nejím, například některé druhy "jogurtů", tavené sýry, dopékané pečivo, některá masa a oleje nebo cukrovinky.
3. Hygiena
Prosím vás, ne že bych byla nějaké prase a studium mě naučilo mýt si ruce mýdlem. Ten vliv je ale patrný hlavně ve skladování a přípravě pokrmu. Při ukládání potravin do ledničky přemýšlím co k sobě může a co ne, jak dlouho tam dané potraviny jsou a jestli mi tam nerostou Listerie. Při přípravě nekrájím všechno na jednom prkýnku, pokud to pak neskončí v jedné pánvi. Nožem, kterým rozklepnu syrové vajíčko si nenamažu chleba, dokud se neumyje. Nenechávám přes noc na sporáku nic vařeného, protože mi v hlavě klíčí co zrovna klíčí v tom pokrmu. Pokud je někde plíseň, přemýšlím, která to je a jakou rakovinu může způsobit. Děsí mě, že si restaurace a bistra může otevřít kdejaký jeliman, který nemá o hygieně v potravinářství ani potuchy.
4. Vím, že nic nevím
Jedno z klišé, které obaluje výživu jako závoj, je dynamičnost. Rychle se vyvíjející věda, kde to, co platilo včera, nemusí platit za týden. Spolu s komplexností, individuální rozdílností, dalšími faktory z vnějšího i vnitřního prostředí, různou metodikou aplikovanou ve studiích, ze kterých vznikají závěry se opravdu nedá na některé otázky odpovědět jednoduše. Třeba, jestli jíst rohlíky nebo ne.
5. Informace
Jedna z nejdůležitějších věcí, co jsem si odnesla je kritický přístup k informacím, a to nejenom k těm výživářským. Jeden kolega nám vždy říkal, ať si síť svých zdrojů vytvoříme během studia, kdy máme přístupy do databází, je to součástí přípravy do výuky a nemusíme tomu věnovat extra čas navíc. Protože po absolvování se nám nejedny dveře uzavřou. Zavřely se hlavně dveře se "servírováním" informací na zlatém podnose. Kdy závěry ze složitých studií dělali vyučující a my je mohli jenom konzumovat (což taky nebylo dobře). Dnes cítím velkou pokoru, když mám přijtí s nějakým tvrzením, protože jsem se za dob působení v jednom projektu nejednou účastnila kritiky, kdy články nebyly dostatečně ozdrojovány (nebo vůbec), tvrzení a závěry byly ohýbány všemi možnými směry jenom ne těmi, které plynuly z primárního zdroje. I u pátečních novinek při tlumočení různých studií převaluju na jazyku dlouho slova, než se je odvážím publikovat. A i když mi může něco uniknout, něco můžu špatně přeložit nebo zkrátka i já sama něčemu naletím, dělám to svědomitě.
Ovlivnilo nějak vaše studium vaše uvažování v dalším životě? Cítite se stejně profesionálně zdeformovaní? :)