Svoje nadšení z tohoto parku jsem už naznačila v minulém příspěvku. Ale ono stále trvá a trvá, i po těch měsících. I po tom (a možná proto), co jsme si nesplnili ani jeden z výletů, který tam byl naplánován. Až na tu cestu po silnici 55.
Cesta z kempu byla velice jednoduchá, protože už jsme byli na silnici číslo 55 a jiná z tama ani nevedla, takže jste se nemohli ztratit. I když byl srpen, tak s blížícím se údolím ledovců klesala rapidně teplota a dostala se až na nějakých 5°C. Tady nám bliklo první červené světýlko, že nám asi naplánovaný výlet v tomto parku neklapne. Každopádně můžete si zde vybrat hned z několika atrakcí.
- Být lenoch a projet celou silnicí až do Lomu a pak pokračovat do Lillehammeru
- Nakouknout do Leirdalen Valey na Storbreen glacier
- Vystoupat na nejvyšší horu Norska - Galdhøpiggen
- Po ceste z Lom udělat menší odbočku do Gjendesheimen, tam zaparkovat auto, pěšky překonat krásný trek do Memurubu (6 a půl hodiny), tam přespat a vrátit se. Obzvlášť tohoto výletu mi bylo velmi líto, protože je to nádhera.
Proč jsme nezrealizovali žádný z těchto výletů? Protože byla zima a my neměli dostatečné vybavení. Teda kdyby si jeden z nás vzal od každého jednu nejlepší věc, bylo by mu skvěle. Ale všichni dohromady jsme byli nepoužitelní. Teplota nad nulou a déšť odvahu taky nepřidal. Takže tohle se nevyplatí podcenit.
Jet cestou 55 je ale také obrovským zážitkem. Jarek si už v Brně naplánoval, že tam vyfotí jednu skejtovou fotku. Teda já zmáčkla spoušť, takže tuhle fotku jsem vyfotila JÁ vážení. Chvíli jsme tam šaškovali, mrzli a kochali se okolím!
Tady u toho jezera jsme si ještě mysleli, že bychom se zajeli podívat přímo k ledovci. Ošahat si tu modrotu! Bliklo ale druhé červené světýlko. Začalo pršet a bylo celkově dost pochmurno. Inu rozhodli jsme se zafixovat co nejvíce čerstvého vzduchu a pohledů do paměti či fotoaparátu a pokračovali v cestě do Lomu. Krajina se mění v Norsku neuvěřitelně rychle. Proto jsme za pár km už byli trochu zase v jiném světě a cítili, že se blížíme do nížin.
Lom je městečko, které je slavné pro svůj dřevěný kostel z 12. století. Je to fakt stařešina, kterou jsme omrkli jenom z venku, protože tam byl dost drahý vstup. A pak už hurá do olympijského města!
